Akce

Meditace s Richardem Rohrem II.

Meditace s Richardem Rohrem II.

Jít domů k lásce…

Vzájemná přítomnost nebo intimita je konečným cílem duchovní cesty. Možná to je důvod, proč jsou obrazy nevěsty a ženicha tak často používány proroky, v písni Šalomounově, Janem Křtitelem, Ježíšem i v posledních verších Bible, kde je mystické manželství Boha a lidské duše symbolicky završeno  (Zjevení 19: 7; 21:2; 9; 22: 17)

Pamatujte, že přítomnost se nestane ve vaší mysli. Mysl neví, jak být přítomen v této chvíli. To je její velké omezení.

To je důvod, proč všichni učitelé modlitby nám udávají metody pro doslovné přesunutí "mimo mysl" (metanoia), což od dob Jeronýmova nešťastného překladu do latiny (poenitentia) mnoho biblí nesprávně překládá jako pokání.

Být schopen vzájemného spočinutí je úplným a konečným účelem náboženství. Nevěsta a ženich jsou spolu jen kvůli tomu, že jsou spolu! Přítomnost je nahým jazykem jednoty, ztracení a nalezení  tváří v tvář druhému, nebo v Ježíši, samotný dech druhého (Jan 20,22). Pokud toto je základním smyslem věčného života, tak proč bys jej nyní necvičil, užíval si ho už  teď, nevybral si jej hned? Cílem je cesta. Nemusíš na to přijít hned, nebo to dostat najednou. Musíš ale zůstat na cestě. Nikdo z nás neví, jak být dokonalý, ale můžeme se snažit zůstat v jednotě,  zůstat spojeni. "Zůstaňte ve mně a zůstanu ve vás," říká Ježíš (viz Jan 15: 7). Jedná se o prodlévání, nikoliv o konání.  Jde více o udržení tvé základní identity než o  dokonalé chování – jinak by stačilo být pouze hrdým a soběstačným, i kdyby to bylo možné.

Pokud již jsi doma v lásce, snadno a rychle najdeš její domov. Bůh neudržuje nikoho daleko od nebe. Ale někteří lidé si nebe nezvolili. Pokud nechceš důvěřující vztah lásky teď, proč bys jej chtěl později? Musíme být sami k sobě upřímní.

Jedna jeptiška mi  kdysi ve škole řekla, že nebesa budou hledět na Boha v "blaženém patření" po celou věčnost. Jako dítěti  mi to připadalo docela nudné. Ale teď, když jsem měl zkušenosti s hlubokou láskou a sjednocením s Bohem, jsem fascinován možností nekonečného života a lásky. Musí to být stav neustálého růstu a novosti, protože láska je nekonečně dobrá, "největší" z těch věcí, které jsou poslední (1 Korintským 13:13).

Každý den a jakýmkoli způsobem se musíme  rozhodnout žít v lásce. Je to většinou rozhodnutí, ne pocit. Musíme být dokonce dychtiví naučit se stále hlubší způsoby lásky, které vyplývají z každého rozhodnutí milovat.